Vybavování

Vybavování

Jak si dokážeme vybavit jednou uloženou informaci? A jak vlastně víme, že jsme si nějakou informaci do paměti vůbec vložili, máme-li problémy s její výbavností?

#Vybavování z krátkodobé paměti

Jak si lidé vybavují informaci jednou již kódovanou a uloženou do krátkodobé paměti? Autorem klasické série experimentů řešících tuto problematiku je Saul Sternberg. Jev, který zkoumal, je prohlížení krátkodobé paměti, v jehož průběhu revidujeme obsahy svých krátkodobých paměťových záznamů.

Naučte se následující řadu čísel: 6, 3, 8, 2, 7. Bylo v řadě číslo 8? Sternberga zajímalo, jak lidé dospívají k rozhodnutím tohoto druhu.

Základní paradigma Saula Sternberga (1966) bylo prosté. Pokusným osobám předložil krátký seznam tvořený jednou až šesti číslicemi. Předpokládal, že jej dokážou uchovávat (retinovat) v krátkodobé paměti. Po krátké přestávce promítl na obrazovku testovací číslici. Úkolem vyšetřované osoby bylo říci, zda tato číslice byla v seznamu, který se měla naučit. Jestliže tedy byl seznam tvořen číslicemi 4, 1, 9, 3 a na obrazovce se objevila číslice 9, zněla správná odpověď ano. Jestliže se místo toho objevila číslice 7, byla správná odpověď ne. Číslice, které byly předvedeny, byly nazvány pozitivní soubor, číslice, jež prezentovány nebyly, byly pojmenovány negativní soubor.

Saula Sternberga a další kognitivní psychology zajímalo, zda se položky vybavují z paměti všechny najednou (paralelní zpracování informace), nebo sekvenčně (sériové zpracování informace). Jestliže se vybavují sériově, vyvstává otázka: Jsou všechny položky vybavovány z paměti bez ohledu na druh úlohy (vyčerpávající vybavování), nebo se vybavování zastaví v okamžiku, kdy se zdá, že nějaká položka úkol zakončila (sebeukončující vybavování)?

#Porovnání paralelního a sériového zpracování informace

Jak jsme zmínili, paralelní zpracování informace odpovídá současnému zvládání mnoha operací. Užijeme-li tuto představu na krátkodobou paměť, budou jednotlivé položky jejího obsahu vybavovány všechny současně, nikoli jedna po druhé. Předpověď na obrázku 6.1a ukazuje, co by se dělo, kdyby úloha S. Sternberga zaměřená na skenování paměti byla zvládána paralelním zpracováním informace. Reakční doba by byla stejná bez ohledu na velikost pozitivního souboru, neboť by se veškerá porovnání prováděla zároveň. Jinak řečeno, vybavit si čtyři číslice místo dvou by nevyžadovalo delší dobu, neboť v obou případech by byly všechny číslice dostupné současně.

@Obr. 6.1 (Obr. 6.1): Sternbergova úloha cílená na prohledávání paměti

Část a) jsou nálezy svědčící ve prospěch paralelního zpracování informace; b) ilustrace sériového zpracování; c) vyčerpávající sériové zpracování; d) sebeukončující sériové zpracovávání (podle S. Sternberga, 1966).@@

Sériové zpracování informací odpovídá operacím, které probíhají jedna za druhou. Jinak řečeno - v průběhu reprodukce číslic by se číslice vybavovaly spíše jedna po druhé než všechny současně (jako je tomu při paralelním zpracovávání). Ze sériového modelu plyne, že by vybavení čtyř číslic mělo trvat delší dobu než vybavení dvou číslic (jak ukazuje obr. 6.1b). Vybavování však nemusí nutně trvat dvojnásobnou dobu, protože některé procesy (např. započetí procesu vybavování a vytváření odpovědi, kterou osoba vysloví) vyžadují stejně dlouhou dobu bez ohledu na počet vybavovaných číslic.

#Porovnání vyčerpávajícího a sebeukončujícího zpracovávání informace

Jestliže by zpracovávání informace bylo sériové, pak by měly pro získání přístupu k podnětům existovat dvě cesty: vyčerpávající a sebeukončující. Vyčerpávající sériové zpracovávání informace předpokládá, že pokusná osoba koreluje testovací číslici vždy vůči všem číslicím pozitivního souboru, byť by správná korelace byla nalézána v průběhu cesty souborem. Proč by však testovaná osoba užívala vyčerpávající zpracovávání informace, které se samo o sobě zdá neefektivní? Jedna z možností je, že porovnávání může být relativně rychlý proces. Poté, co si vyšetřovaná osoba vytvoří trajektorii (cestu) porovnávání řetězce, může být dokončení trajektorie snazší a efektivnější než její přerušení uprostřed.

Chcete-li si tento proces vizualizovat, představte si cyklistický závod. Chcete-li jet do cíle nejvyšší rychlostí, kterou jste s to dosáhnout, nezastavíte náhle a přesně v místě, kde je cílová páska, ale ještě ujedete nějakou vzdálenost. Další možnost říká, že jsou-li vaše mentální srovnávání vyčerpávající, rozhodujete pouze na jejich konci, zda byla testovací číslice součástí pozitivního souboru, místo toho, abyste rozhodovali při porovnání každé dvojice. Při tomto postupu klesá celkový počet operací, jež je nutné provést.

Vyčerpávající zpracovávání informace předpovídá chování výsledků výzkumu tak, jak jsou na obrázku 6.1c. Všimněte si, že by všechny pozitivní odpovědi vyžadovaly stejnou dobu, a to bez ohledu na pořadí testovací číslice v sérii. Jinak řečeno - při vyhledávání, které vyčerpává všechny varianty, budete potřebovat k nalezení nějaké číslice tutéž dobu, a to bez ohledu na její místo v seznamu všech číslic.

Sebeukončující sériové zpracovávání informace předpokládá, že pokusná osoba porovná testující číslici jen s těmi číslicemi, které jsou nutné pro odpověď. Obrázek 6.1d ukazuje, že nyní reakční doba roste lineárně coby funkce pořadí testovací číslice v pozitivním souboru. Doba, kterou vyžadovala odpověď, je tím delší, čím je testovací číslice dále.

#Vítěz - sériový vyčerpávající model s určitým zpřesněním

Jakmile si Saul Sternberg prohlédl při pokusech skutečně získaná data, zjistil nadevše jasný výsledek. Data vypadala jako data na obrázcích 6.1b a 6.1c. Doba, kterou vyžadovala odpověď, se lineárně prodlužovala úměrně velikosti souboru, byla však stejná bez ohledu na pořadí testovací položky v něm. Později Sternberg (1969) výsledky zopakoval. Průměrná doba, kterou vyžadovala odpověď, byla navíc v podstatě stejná pro pozitivní i negativní odpověď, což bylo dalším dokladem sériového vyčerpávajícího modelu. Sternberg shledal, že každé porovnání spotřebuje asi 38 milisekund (0,038 sekund).

Sternberg a další sice považovali otázku paralelního versus sériového zpracovávání informace za jasně vyřešenou, nicméně D. W. Corcoran (1971) předložil paralelní model, jenž by mohl data vysvětlit také. Představte si koňské dostihy založené na pravidlu paralelního zpracování. Závod nekončí, dokud cílovou páskou neproběhne poslední kůň. Čím víc koní poběží, tím bude pravděpodobně závod trvat déle (od startu do chvíle, než poslední kůň proběhne cílem). Jestliže by kupř. byli koně voleni náhodně, je pravděpodobné, že poslední kůň v závodě osmi koní bude pomalejší než poslední kůň v závodě čtyř koní. Z toho plyne, že většímu počtu koní s vyšší pravděpodobností odpovídá větší rozptyl jejich rychlostí, a tím pádem bude celý závod trvat déle, neboť až do chvíle, v níž poslední kůň proběhne cílovou páskou, nekončí. Pokud analogicky užijeme paralelní model na úlohu týkající se vybavování většího počtu položek, je rovněž pravděpodobnější, že se rozličné položky budou vybavovat s různou rychlostí a celý proces neskončí, dokud se nevybaví poslední položka. James Townsend (1971) matematicky dokázal, že jednoznačné rozlišení sériového a paralelního modelu je nemožné a že vždy budou existovat paralelní modely, které budou co do předpovědí simulovat modely sériové, a naopak. Oba modely nemusí být platné ve stejné míře, nicméně existují stále.

Někteří badatelé doložili vliv pořadí číslice (např. Kirsner a Craik, 1971; Raeburn, 1974), z čehož plyne nutnost přinejmenším nějaké modifikace modelu Saula Sternberga. Mary Nausová, Sam Glucksberg a Peter Ornstein (1972; Naus, 1974) zjistili, že pokusné osoby vybavující si z paměti slova patřící do jediné taxonomické kategorie (např. ovoce, oděvy) využívaly ukončující strategii. Donald De Rosa a Sharon Tkaczová (1976) zkoumali prohlížení paměti a zjistili, že pro soubory uspořádaných obrázků, které nejde snadno slovně popsat (např. sekvence ukazující vzlétající ptáky nebo skákající žábu), užívaly testované osoby paralelní vyhledávací strategii. Jakmile byly vyšetřovaným osobám předvedeny série obrázků v neuspořádaném pořadí, užily sériovou vyhledávací strategii stejně, jako ji užívaly pro číslice a jiné položky.

Nemůžeme tudíž prohlásit, že pokusné osoby provádějí vždy vyčerpávající prohledávání seznamu podnětů. V dalších letech předkládali různí badatelé přepracované varianty původního Sternbergova modelu. Smyslem bylo vzít v potaz rozmanitost zjištění, která vešla do literatury (Atkinson a Juola, 1974).

Výzkum Saula Sternberga a řady dalších vědců se soustředil na paměť pro číslice a další izolované fragmenty informace. Větší část počátečního výzkumu paměti se ve skutečnosti soustředila na studium struktur (viz kap. 7) a mechanismů paměti. V novější době někteří kognitivní psychologové (např. Bruce, 1991) prohlásili, že bychom se měli snažit porozumět nejen tomu, jak probíhají paměťové procesy, ale také proč probíhají. Jaké funkci slouží paměť u jednotlivých lidí a lidí jako druhu? Chceme-li porozumět funkcím paměti, musíme zkoumat paměť pro relativně složité informace, stejně jako vztahy mezi prezentovanou informací a dalšími informacemi, které jsou pro daného člověka dostupné, jak v rámci informačního kontextu, tak jako výsledek předchozí zkušenosti.

#Vybavování z dlouhodobé paměti

Studie Endela Tulvinga a Zeny Pearlstoneové (1966) dobře doložila, jak je obtížné oddělit uložení od vybavování. Tito autoři testovali paměť pokusných osob pomocí řady kategorizovaných slov. Pokusné osoby vyslechly seznam slov náležících do nějaké kategorie, dokonce uslyšely i jméno této kategorie předtím, než vyslechly položky, které do ní patřily. Testované osoby mohly např. vyslechnout označení kategorie „součásti odívání“, poté následovala slova „košile, ponožky, kalhoty, opasek“. Pak bylo testováno, jak pokusné osoby jednotlivé položky reprodukují.

Tento test byl prováděn dvěma způsoby. V případě volné reprodukce pokusné osoby reprodukovaly všechna slova, která si byly schopny vybavit, a to v libovolném pořadí. Při reprodukci s nápovědou (cued-recall) však byla reprodukce testována po jednotlivých kategoriích. Podnětem bylo označení kategorie, poté byly testované osoby požádány, aby si z této kategorie vybavily co největší množství slov. Klíčovým zjištěním je, že výsledek reprodukce s nápovědou byl v průměru lepší než volná reprodukce. Kdyby vědci testovali jen volnou reprodukci, mohli by uzavřít, že si pokusné osoby nezapamatovaly takové množství slov. Porovnání s reprodukcí s nápovědou ukázalo, že zdánlivé nedostatky paměti jsou především důsledkem selhání při vybavování, nikoli selhání při ukládání.

Gordon Bower a jeho kolegové (Bower, Clark, Lesgold a Winzenz, 1969) ukázali, jak dramaticky kategorizace dokáže ovlivnit vybavování. Autoři požádali pokusné osoby, aby se naučily seznam kategorizovaných slov. Slova byla prezentována buď v náhodném pořadí, nebo v podobě hierarchicky uspořádaného stromu poukazující na organizaci slov (na vrcholu byla např. kategorie minerály, následovaly kategorie rudy a drahé kameny). Pokusné osoby, jimž byla prezentována tato hierarchie, si vybavily 65 % slov. Jestliže byla slova prezentována v náhodném pořadí, vybavily si jich jen 19 %.

Dalším problémem vyvstávajícím v souvislosti se zkoumáním paměti je potřeba zjistit, proč někdy máme s vybavením informace těžkosti. Kognitivní psychologové často mají obtíže se způsobem, jak odlišit dostupnost (availability; přítomnost informace uložené v dlouhodobé paměti) a přístupnost (accessibility; míra, v níž jsme s to docílit přístup k dostupné informaci). Výkon paměti závisí na přístupnosti informace, která se má zapamatovat. V ideálním případě by vědci rádi hodnotili dostupnost informace v paměti, avšak běda, musí se zabývat vyhodnocením přístupnosti takové informace.