Čtení jako zpracování informace „odspodu vzhůru“ i “shora dolů“

Čtení jako zpracování informace „odspodu vzhůru“ i “shora dolů“

Čtení je natolik složitý proces, že by jeho výklad bylo možné umístit v kterékoli kapitole této knihy. Týká se jazyka, paměti, myšlení, inteligence, stejně jako i vnímání. Tato dovednost je pro naše každodenní životy základní. Lidé stižení dyslexií - poruchou analýzy textu, jeho čtení a pochopení - mohou ve společnosti, která klade tak velký důraz na plynulé čtení, velice trpět. Různé druhy dyslexie a jejich specifických, předpokládaných příčin jsou mimo rámec této knihy. Jedna z mnoha teorií předpokládá, že „hlavním kamenem úrazu na cestě k tomu, aby děti zvládly čtení“ může být porucha zpracování fonematických informací, a tím identifikace slov (Pollatsek a Rayner, 1989, s. 403).

#Čtení a percepce

Jakmile začnete uvažovat o tom, jak zpracováváte text, všimnete si, že čtení je opravdu pozoruhodná dovednost: nějakým způsobem vnímáte správné písmeno bez ohledu na to, zda je vytištěno kurzivou, či tučně, VELKÝMI, malými nebo ozdobnými písmeny. Tyto procesy se týkají vizuální percepce tištěných slov. Poté je nutné převést písmeno na zvuk, vytvořit fonematický kód (ve vztahu ke zvuku). Tento převod je zvláště obtížný v angličtině, která v mnoha případech nezajišťuje přímý vztah mezi písmenem a zvukem. Dokázal to Bernard Shaw, dramatik a milovník anglického jazyka. Nelogičnost anglické výslovnosti vyjádřil známým příkladem. Prohlásil, že angličtina umožňuje vyslovit slovo „ghoti“ jako „fish“.

Pozn. překl.: Jde o nepřeložitelnou fonologickou hříčku, kterou ocení jen znalec anglické výslovnosti: jestliže vyslovíte „gh“, jako se vyslovuje ve slově rough (tj. „f“), „o“ jako ve slově women (plurál od slova ženy, „o“ se vyslovuje jako „i“) a “ti“ jako ve slově nation (nej-šn, takže „š“), vznikne z “ghoti“ - „fish“. Text pokračuje dalšími nepřeložitelnými anglickými fonetickými hříčkami: Jak vyslovujete „ough“? Zkuste vyslovit slova dough (těsto), bough (větev), bought (koupil), trough (skrz), cough (kašel) - máte dost? ( enough?) V každém z těchto slov se „-ough-“ vyslovuje poněkud jinak.

Jakmile se vám povedlo převést všechny tyto zrakové symboly do zvuků, musíte tyto zvuky uspořádat do slov. Poté je nutné slovo identifikovat a zjistit, co znamená. Pak se přesunete k dalšímu slovu a postup znovu opakujete. Pokračujete tímto způsobem s dalšími slovy, až složíte větu, po celou dobu vašeho čtení.[1] Je zřejmé, že normální schopnost číst není zdaleka nic jednoduchého. Přibližně 36 milionů dospělých Američanů se nenaučilo číst na úrovni osmého ročníku základní školy (Conn a Silverman, 1991). Statistiky dokazující nízkou úroveň gramotnosti a podíl negramotnosti by nás měly alarmovat a přimět k zásahu. Pravděpodobně bychom však zároveň měli znovu uvážit naše přezíravé hodnocení lidí, kteří nezvládají čtení. Je zřejmé, že zvládnout tuto dovednost - v jakémkoli věku - je značně obtížné.

Lidé, kteří se začínají učit číst, musí zvládnout dva základní druhy percepčního zpracovávání informací: lexikální a sémantické. Lexikální zpracování informací se užívá v průběhu identifikace písmen a slov, v paměti toto zpracování identifikuje informace o těchto slovech. Sémantické procesy dodávají smysl textu jako celku (a probírají se v kap. 10). Uvažujeme-li o lexikální stránce čtení, potřebujeme rozlišení i integraci obou základních teoretických přístupů - „odspodu vzhůru“ i “shora dolů“.

#Lexikální stránka čtení

#Fixace a rychlost čtení

Naše oči se v průběhu čtení po stránce nebo po řádce nepohybují hladce. Spíše se, jak jsme zmínili výše, pohybují v sakádách - rychlých oddělených skocích, podle toho, jak se fixují na následné části textu. Keith Raynerová tyto fixace popsala jako série fotografických momentek (Pollatsek a Rayner, 1989). Patricie Carpenterová a Marcel Just (1981) vyšetřovali sakadické oční pohyby u vysokoškolských studentů, kteří četli text. Zjistili, že doba fixací kolísá. Čtenáři fixují oči delší dobu na delších slovech a také na slovech, která znají méně (tj. na slovech, jež se v angličtině vyskytují s nižší četností), než na slovech známých (slovech, jejichž frekvence je vyšší). Poslední slovo ve větě, zdá se, spotřebovává nejdelší dobu. Carpenterová a Just ji nazvali „doba nutná k zabalení věty“.

Vědci také zjistili, že většina slov je sice očima fixována, nicméně to nejsou slova všechna. Čtenáři v textu fixují asi 80 % podstatných jmen, sloves a dalších slov nesoucích význam. (Slova, jako je člen the a předložka of, mají ve vztahu k předchozím slovům jen podpůrný význam.) Jaký je vizuální rozsah jedné zrakové fixace? Vypadá to, že jsme s to z percepčního okénka znaků (písmen, číslovek, teček, čárek apod., jakož i mezer mezi písmeny) extrahovat následující užitečnou informaci: asi 4 znaky vlevo a asi 4-15 znaků vpravo od místa fixace. Sakadické oční pohyby přeběhnou mezi následnými fixacemi průměrně přes 7-9 znaků, takže část informace, kterou extrahujeme, může sloužit jako příprava pro následující fixace (Pollatsek a Rayner, 1989; Rayner, Sereno, Lesch a Pollatsek, 1995). Čtou-li studenti na rychlost, jsou jejich oční fixace kratší a méně časté (Just, Carpenter a Masson, 1982), je však zřejmé, že jejich větší čtenářská rychlost je na vrub čehokoli, co je v daném textu víc než jeho nejzákladnější dřeň.

#Lexikální přístup

@Obr. 4.26 (Obr. 4.26): Interaktivněaktivační model poznávání slov@@

Tento model užívají David Rumelhart a James McClelland k vysvětlení vzájemné interakce aktivované úrovně znaků, písmen a slov při poznávání slov. Křivky zakončené šipkami na tomto obrázku spouštějí aktivaci, křivky zakončené tečkami (černé kroužky) spouštějí inhibici. Například znak jako je plná horizontální čára v horní části písmene aktivuje písmeno T, avšak inhibuje písmeno N. Podobně na úrovni písmen aktivace T coby prvního písmene aktivuje slovo TRUP a TVAR, inhibuje slovo AUTO. V hierarchii odshora dolů způsobí aktivace slova TRUP inhibici písmen A, G, S a N coby prvních písmen, avšak aktivaci písmene T coby prvního písmene.

Důležitou stránkou čtení je lexikální přístup - identifikace slova, která nám dovoluje získat přístup k významu slova z paměti. Většina psychologů zkoumajících čtení je přesvědčena, že lexikální přístup je interaktivní proces, jenž slučuje informaci z řady úrovní zpracovávání informace, např. tvaru a vzhledu písmen, písmen samých i ze slov, která jsou z těchto písmen složena (např. J. Morton, 1969). Je nutné vzít v úvahu základy interaktivně-aktivačního modelu, předloženého Davidem Rumelhartem a Jamesem McClellandem (1981, 1982), jenž hypoteticky předpokládá, že se aktivace jednotlivých lexikálních prvků odehrává na mnoha rovinách a že aktivita je v každé této rovině interaktivní.

Rumelhart a McClelland rozlišují tři úrovně zpracování, které následuje po zrakovém vstupu: úroveň tvarů, písmen a slov. Model předpokládá, že v paměti jsou informace z každé úrovně reprezentovány odděleně, dále, že informace přechází z jedné úrovně do jiné obousměrně. Jinak řečeno - zpracovávání informace odpovídá jak modelu „odspodu vzhůru“ (začíná senzorickými daty, propracovává se k vyšším úrovním kognitivního zpracování informací), tak modelu opačnému (začíná vyššími úrovněmi kognitivního zpracování předchozích znalostí a zkušeností, které mají vztah k danému kontextu; viz obr. 4.26). Interaktivní pohled na věc má za to, že k identifikaci slov, dejme tomu, pomáhají nejen senzoricky rozlišitelné znaky písmen. K identifikaci písmen užíváme i znaky slov, které jsou nám známy. Právě z tohoto důvodu je model nazván „interaktivní“. Teorie „shora dolů“ jako součást modelu vysvětluje efekty kontextu.

Další teoretici (např. Meyer a Schvaneveldt, 1976; Paap, Newsome, McDonald a Schvaneveldt, 1982) navrhli alternativní modely. Rozdíly mezi interaktivními modely jdou však za rámec tohoto úvodního textu. Modely poznávání slov spočívající v různých úrovních zpracování informací dokládají funkční zobrazovací metody (např. Petersen, Fox, Posner, Mintun a Raichle, 1988; Posner, Petersen, Fox a Raichle, 1988; Posner, Sandson, Dhawan a Shulman, 1989). Studie mapující mozkový metabolismus (např. PET a fMR probrané v kap. 2) potvrzují, že se při pasivním zrakovém zpracování slov, sémantické analýze slov a vyslovování slov aktivují vzájemně odlišné oblasti mozku.

Kromě neuropsychologických dokladů byly přinejmenším dva modely rozpoznávání slov simulovány počítačem (McClellandův a Rumelhartův model a model navržený Paapem a kol., 1982). Oba modely správně předpověděly efekt nadřazenosti slov (stejně jako efekt nadřazenosti pseudoslov), které se podobají efektu konfigurační nadřazenosti a efektu nadřazenosti předmětu (zmíněných ve vztahu k ovlivňování percepce shora dolů). Průběh efektu nadřazenosti slov se prozradí tím, že pokusné osoby snadněji čtou písmena, která jsou součástí slov, než písmena předváděná izolovaně nebo společně s písmeny, s nimiž slova netvoří. První zpráva o tomto efektu pochází od Jamese McKeena Catella (1860-1944), jenž pozoroval, že lidé čtou daleko déle písmena, která nemají vzájemný vztah, než písmena tvořící slovo (1886). (Catell rovněž zjistil, že lidé ke čtení slov, jež nemají vzájemný vztah, potřebují dvojnásobnou dobu než ke čtení slov ve větě.)

Další doklady efektu nadřazenosti slov předložili Gerald Reicher (1969) a Daniel Wheeler (1970), proto je někdy označován jako Reicherův-Wheelerův efekt. Efekt nadřazenosti slov je charakteristicky patrný v experimentálním modelu známém pod označením úkol lexikálního rozhodování (lexical-decision task). V tomto pokusném modelu se značně rychle předvádí řada písmen, poté je řetězec písmen odtraněn nebo překryt vizuálním maskováním a testovaná osoba je požádána, aby rozhodla, která písmena tvořila řadu.

@Obr. 4.27 (Obr. 4.27): Degradované podněty

Na obrázku jsou anglická slova okno a pepř v jasně čitelné, poněkud čitelné a málo čitelné podobě. Procenta udávají míru degradace podnětu.@@

V průběhu zkoumání efektu nadřazenosti slov se probandům velice krátce předvede slovo nebo jednotlivé písmeno, následuje vizuální maskování. Poté jsou pokusné osobě nabídnuta k volbě dvě písmena a musí rozhodnout, které z nich viděla. Jestliže je kupř. podnětem slovo „WORK“ (práce), nabídnuté alternativy jsou „ D“ a “ K“[3] . Jestliže je podnětem písmeno „K“, alternativy mohou být „D“ a “K“. Testované osoby přesněji určují správné písmeno tehdy, jestliže je jim předvedeno v kontextu slova, než je-li prezentováno izolovaně (např. Johnston a McClelland, 1973). Dokonce i písmena v pseudoslovech, jež lze vyslovit (např. „MARD“), jsou identifikována přesněji než izolovaná písmena. Řetězy písmen, které nelze vyslovit (neslova) jako slovo (např. „ORWK“), při identifikaci nepomáhají (Pollatsek a Rayner, 1989).

J. M. Catell (1886) si rovněž povšiml jevu, který je možné nazvat „efekt nadřazenosti věty“. Jeho existenci potvrdili i další vědci (Perfetti, 1985; Perfetti a Roth, 1981). Předpokládejme např., že čtenář zahlédne na velmi krátkou dobu degradovaný podnět. Může to být např. slovo window (okno) předvedené v degradované podobě (obr. 4.27). Osamělé slovo v této podobě je poznáváno obtížněji, než je tomu v případě, že předchází větný kontext: „Bylo nutné opravit několik věcí. První z nich bylo spravit “ (Perfetti, 1985). Při vnímání podnětu tedy čtenářovi pomáhá smysluplný kontext.

Efekt kontextu rovněž zřejmě působí jak na vědomé, tak na předvědomé úrovni. Na vědomé úrovni dokážeme užití kontextu při určení významu slova kontrolovat, zatímco na předvědomé úrovni je užití kontextu pravděpodobně automatické a mimo naši vědomou kontrolu (Stanovich, 1981; viz rovněž Posner a Snyder, 1975). Řada experimentů testujících lexikální rozhodování též dokládá vliv efektu kontextu při těchto úlohách (Meyer a Schvaneveldt, 1971; Schvaneveldt, Meyer a Becker, 1976). Zdá se, že probandi řeší lexikální úlohy rychleji, jakmile se jim ukážou řady písmen tvořících slovní páry, které se běžně vyskytují ve vzájemné souvislosti (např. „lékař“ a “sestra“ nebo „chléb“ a “máslo“). Pomalejší odpověď se objevuje při předvedení slov, jež vzájemnou souvislost nemají, dále dvojice neslov nebo dvojice tvořené slovem a neslovem.

Tento výklad se soustředil jen na několik z mnoha složitých procesů, které souvisí se čtením. Dosud jsme malou pozornost věnovali procesům pochopení překračujícím lexikální stránku čtení, a to proto, že otázky spjaté s chápáním mají užší vztah s jazykem (jenž se probírá v kap. 10). V další části se budeme věnovat poruchám percepce.