Struktura feudální společnosti

Struktura feudální společnosti

STAVOVSKÁ

Stavy – jednotlivé privilegované vrstvy feudální společnosti. Vznikaly výsledkem dlouholetého vývoje na základě ekonomických a právních předpokladů. Jsou to uzavřené skupiny nadané politickými právy, které se podílí na výkonu státní moci.

Jednotlivé stavy

Vyšší šlechta – páni, taky stav panský

Nižší šlechta – vladykové, rytíři, zemani, panoši, taky stav rytířský

Prelátský stav – arcibiskup, biskup, opat, koajutor, velkopřevor, velmistr

Městský stav – měšťané královských privilegovaných měst

Od doby Přemyslovského státu (10. stol.) se u nás začínají postupně formovat jednotlivé stavy. Tento proces trvá až do poloviny 15. stol. Formují se postupnou snahou podílet se na státní moci společně s panovníkem (majetkové a mocenské důvody). Období stavovské monarchie vnímáme od poloviny 15. století až do bitvy na Bílé Hoře, která tento model společnosti rozbila.

Stavovská monarchie - státoprávní uspořádání, kdy se stavové významně podílí na výkonu státní moci a tím utvářejí určitou rovnováhu mezi společností a panovníkem. Rozložení sil a pomyslná rovnováha je závislá na síle vládnoucího panovníka.

Základní projev stavovství – právo sedět a hlasovat na sněmu. Právo participování a rozhodování o důležitých otázkách (hlavně daně). Právo dojíždět na sněm mají především šlechtici. Zprvu utvářejí jednotný celek, později dochází k postupnému dělení na základě různých zájmů a rozšiřování tohoto stavu. Počátky stavovství spatřujeme od 12.-13. stol., kdy je ještě přechod mezi jednotlivými stavy snadný. Postupně dochází k utváření pravidel omezujících přechod z jednoho stavu do druhého a stavovská společnost se začíná krystalizovat do finální podoby.

Nabývání stavu

narození se do stavovské rodiny

projevení se v boji statečností, atd. následuje habilitace

do prelátského stavu se člověk dostal určitým volním procesem – prostřednictvím slibu, studia nebo přísaze celibátu projevil svou vůli být oddán doživotně Bohu

Vyšší šlechta

slovo šlechtic pochází z německého slova šlacht šlachte a používá se od přelomu 10/11. stol., kdy se začali vyčleňovat bohatší vrstvy společnosti

šlacht – rod, kmen, původ

šlechtic je osoba, která se od ostatních liší mimořádnými vlastnostmi (boj, činy)

biologická kontinuita – limitem pro uznání byla znalost svých předků do třetího kolena – znát svého otce, děda a praděda

šlechtic musel mít bojové schopnosti, inteligenci, schopnost organizace – všechny tyto vlastnosti pak byli po celá léta a generace mezi šlechtou pěstovány

kolem roku 1500 dochází k definitivnímu vydělení vyšší šlechty

u nás se vžil název páni (jinde baroni a podobně)

titulatura – Urozený pán, pán z Utěnic (na této titulatuře si naše panstvo velice zakládalo.  Pokud nebyl pán nazván dvěma tituly, byly časté spory o nářek na cti)

titul barona nebo hraběte u nás nosili jen cizinci – v případě, že se cizí pán přiženil na naše území nebo se zde přestěhoval kvůli majetku a chtěl tento majetek spravovat a rozhodovat na sněmu musel se stát občanem – inkolát

inkolát – právo obyvatelské. Fungovala to jako předchůdce občanství výhradně pro šlechtu. Českým šlechticům bylo dáno automaticky narozením do šlechtické rodiny. Cizinec, který přijel do vlasti, neměl žádná politická práva (i přesto že měl nějaké statky) a tak nemohl rozhodovat o daních a jiných důležitých záležitostech. Měl možnost požádat o inkolát – tedy udělení občanství. O udělení inkolátu rozhodoval příslušný zemský sněm (Moravský nebo Český) a cizinec se stal inkolovaným pro celou říši.

revers zemi – přísaha věrnosti našemu králi a poslušnosti panovníkovi dřívějšímu

inkolovaný cizinec dále mohl disponovat s majetky na území našeho státu a zasedat na sněmech – byl dále brán jako občan, ale dřívější titul mu byl ponechán

Nižší šlechta

oproti vyšší šlechtě nehomogenní

nebyli tak majetní a nezastávali tak vysoké funkce jako příslušníci šlechty vyšší, ale měli svůj erb a znali biologickou kontinuitu svého rodu

migrace mezi vyšší a nižší šlechtou byla do 15. stol. poměrně snadná, pak došlo k separaci a ustálení pevných pravidel

zeman – od slova zem (málo hmotných statků)

vladyka – vláda (více hmotných statků)

panoš- urozený bezzemek

rytíř – titul, který byl člověku přidělen na základě projevení statečnosti v boji nebo jiné pomoci panovníkovi

dle hesla „Chudoba cti netratí“ nebylo nutné mít majetek ale erb

Měšťanstvo

města se začínají zakládat kolem poloviny 13.stol.

zakladatelé jsou vlastníci půdy (šlechta) a panovník, později také církev, kteří mají zakladatelská práva

města svému zakladateli poskytují finanční zdroj

královská města jsou postavená tzv. na zelené louce a mají systematičtější strukturu, jejich obyvatelé mají větší privilegia a patří do městského stavu

královská města se dále děli na korunní (patřící koruně – tedy vládnoucímu panovníkovi) a věnná (patřící osobě krále, slouží jako „důchod“ královnám vdovám)

poddanská města jsou založena panstvem a ne vždy jsou obyvatelé součástí městského stavu

do měšťanského stavu se počítali ti obyvatelé, kteří se podíleli na správě a obraně města a vlastnili majetek

za města byly vysílány na sněm delegace mající jeden hlas za město

zakladatelé ve městech vybírají daně a další poplatky, které pak šli buď do královské pokladny, nebo dílčích pokladen zakladatelů

šos – pozemková daň, kolekta

poplatky platili také řemeslníci

a existovala městská daň, ze které se platily opravy města

ungelt – právo skladu – obchodníci projíždějící městem měli povinnost zboží ve městě složit a nabídnout měšťanům (celní charakter)

židovský regál – ve městech byla také židovská ghetta, jejich obyvatelé platili speciální daň a za to jim bylo umožněno žít dle vlastního práva

Preláti

prelát = vysoký církevní hodnostář

klerik, řeholník, biskup, atd.

nutnost projevit vůli být církevním hodnostářem – jít do kláštera nebo projít školením – po školení se člověk stal klerikem a dál postupoval po církevním žebříčku

osoby intulované – osoby mající vnější oděvní znaky příslušenství ke skupině

nevíme, zda prelátský stav existoval i před husitskými válkami – existovali církevní hodnostáři, ale nevíme, jestli vystupovali jako skupina

v té době působili jako rádci panovníka nebo jiní vysocí úředníci

kláštery mají danou rozlohu pozemků od panovníka a mají tak vůči panovníkovi povinnosti – panovník je mohl požádat o dar nebo pomoc a oni byli nuceni jeho přání vyhovět

kláštery postupně začali kolem svých pozemků budovat svá města

1222 konkordát – mohou poddané svých vesnic sami spravovat a vybírat od nich daně

Kláštery byli pro svou dobu velmi významné instituce. Fungovali jako centra vzdělanosti (díky knihtisku a literatuře). Byli také velmi vyspělé z hlediska hospodářství (mlýny, agrotechnické postupy a jiné se šířily právě z klášterů)

Šlechta byla s panovníkem provázána lenními vztahy.

král byl v těchto vztazích vždy seniorem (dával léno svému vazalovi)

šlechtic pak mohl být jak seniorem, tak vazalem

ve Francii, Německu a prakticky celé Evropě platilo heslo

„VAZAL MÉHO VAZALA NENÍ MÝM VAZALEM“

pouze Anglie tento model nepřevzala. Wiliam the Conquerer zavedl vrcholnou poslušnost králi. Vazal se mu nesmí vzepřít ani na příkaz svého seniora.

Feudum = Léno = Feudalismus

léno – půda, úřad nebo právo

lenní vztah – majetkoprávní vztah. Byl to tehdy nejrozšířenější majetkový vztah té doby. Nebyl to vlastnický vztah, ale jen držba.

alod – existoval paralelně vedle lén. Byla to forma soukromého vlastnictví. Alod byly svobodné statky, dědictví, dědičné statky, zpupné (ne daně) a deskové (zemské desky)

Vlastnictví

právní panství, které je všeobecné, přímé a výlučné

přímé právní panství – vlastník působí na věc přímo

výlučné – nikdo nesmí zasahovat do mých vlastnických práv

je to vztah mezi subjektem (osoba) a objektem (věc movitá a nemovitá)

kolik věcí tolik vlastnických práv

vlastník na věc působí jakýmkoliv myslitelným i nemyslitelným způsobem

věc drží – fakticky věc ovládá

ius possidendi

věc užívá a požívá – uis utendi et fruendi

například sklizeň úrody

věcí disponuje – ius disponenti

s věcí nakládá

Držba

possessio

faktická, nikoli právní, všeobecná moc nad věcí

a) vůle držitele věc ovládat jako vlastní

b) vůle držitele mít věc naprosto pro sebe

buď jde o vlastnické právo, nebo o svébytný jev

vydržení – uplynutí doby (bona fide), po kterou nikdo nevznesl vlastnický nárok a držitel prokáže vlastnictví a stává se vlastníkem

Spoluvlastnictví

condominium

více subjektů vlastní věc movitou, nemovitou, dělitelnou, nebo nedělitelnou

vlastnictví je výlučné právní panství a vylučuje jiné působení na věc osobou

spoluvlastnictví je jediný vlastnický stav, kdy je více subjektů, které mají společné vlastnictví (právní panství) nad jednou věcí

každý spoluvlastník má stejná oprávnění, ale je omezen ostatními

nakládání společnou věcí vyžaduje souhlasný projev vůle všech spoluvlastníků

věc se pak dělí na reálné, nebo ideální díly

Teorie děleného vlastnictví

právní základ lenního vztahu mezi vrchností a poddanými

Lenní vztah mezi 2 šlechtici (rovnými subjekty)

senior – šlechtic, který léno dává

má právo s věcí disponovat – dominium directum

ale nesmí narušit právo svého vazala (právo věc držet, užívat)

nemá věc u sebe

vazal – šlechtic, který léno dostává

s lénem získává také právo věc držet a užívat ji – dominium utile

skutečně věc ovládá

věc samotná rozdělena není, ale projevy právního panství nad věcí ano

Lenní vztah mezi vrchností a poddanými (nerovné subjekty)

vrchnost – svobodný člověk

věc nemá

má dominium directum

zajišťuje správu nad věcí, popřípadě soudnictví

může věcí disponovat více, než ve vztahu se šlechticem – například celou vesnici prodat

poddaný - nesvobodný člověk

má dominium utile

věc drží, užívá a ovládá

platí rentu naturální, úkonovou nebo peněžní

stejně jako u lenního vztahu dvou šlechticů věc samotná rozdělena není, ale projevy právního panství nad věcí ano

ani jeden z případů však není spoluvlastnictví

Lenní vztah

majetkoprávní vztah

do 13.stol. existovaly výsluhy, které se později proměnily v léna

výsluhy – doživotní, na 2-3 životy (přechází na syna a pak i vnuka), po smrti vnuka je výsluha brána jako odumřelá a majetek se navrací seniorovi

léno – dědičné po meči – dědičnost je časově neomezena a majetek vazalům náleží do doby vymření rodu po meči

předmětem lenního vztahu může být půda, právo, atd.

subjektem pak 2 svobodní šlechtici

synalogický vztah právní – oba mají práva a povinnosti kompatibilní

povinnost seniora – odevzdat léno

chránit vazala, aby mohl léno užívat

soudit spory

povinnost vazala – vojenská služba

majetková a finanční pomoc

Manuální nebo intelektuální služba (rada, soud)

udělení léna – vznik leního vztahu je provázen slavnostní ceremonií s co nejvíce svědky

symbolem léna na slavnostní ceremonii byl například prsten = představoval přidělený úřad nebo prapor = představoval půdu

zánik léna – radou vůči seniorovi (felonie), nebo vymřením rodu po meči (odúmrť)

Feudum datum

léno dané

homagium – přísaha věrnosti

investitura – slavnostní ceremonie

předmětem je půa, právo, atd.

pochází z vlastnictví seniora

Feudum oblatum

léno nabídnuté

pokud chtěl šlechtic být chráněn silným seniorem nabídnul svůj majetek, který mu pak byl udělen jako léno a vznikl lenní vztah se všemi výhodami pro obě strany

lenník získal ochranu silného seniora a senior pak práva nad vazalovým lénem

rezignace – leník rezignoval na své vlastnictví, kterému je po dohodě znovu uděleno

homagium

investitura

předmětem je půda, práva,atd.

pochází z vlastnictví vazala

Druhy lén

léna ušlechtilá

pravá

majetkoprávní vztah mezi dvěma šlechtici

poskytují si vzájemně služby bez újmy na cti jednoho či druhého

léna služebná

nepravá

vazal je neurozený, nápravník

korunní česká léna

feuda extra curtem

zahraniční léna české koruny

Sasko, Míšeň, Horní falc

královská léna

král je ve vztahu seniorem

léna uvnitř korunních zemí

moravský markrabí, opavský vévoda, olomoucký biskup, slezská knížata

Významné šlechtické rody vytvářely rozsáhlé lenní systémy (páni z Lipé, Rožmberkové)

Rodinný nedíl

středověký majetkoprávní institut předstátního původu

subjekty jsou pokrevně příbuzné = plnoprávní jsou pak jen muži (i přestože ženy také do nedílu patří)

je to forma kolektivního spoluvlastnictví

quasi spoluvlastnictví = skoro spoluvlastnictví

podíly byly individuálně neurčené a každý z rodu měl právo k celé mase majetku (půda, dobytek, nástroje), ale nikdy s ním nemohl samostatně disponovat (ani jeho částí)

důvodem pro vznik rodinného nedílu původně byla snaha uživit celou rodinu. V dobách před znikem státního útvaru bylo přežití nesnadné (i povodeň nebo nájezd loupežníku mohli znamenat hladomor a následné vymření rodu) a právě rodinný nedíl umožňoval  nashromažďovat a uchovávat celistvě co největší rozlohu polností, atd. Z toho plynulo že rodina měla větší zásoby a tím i větší šanci na přežití.

Termín : rodina spolu chlebí = spolu jí a  živí se

Po vzniku státu získal rodiný nedíl další funkci. Byla to obrana proti královské odúmrti. Dříve majetek zemřelého svobodného pána, který neměl mužské ani ženské potomky, připadl šlechtici či panovníkovi. Existence nedílu toto ztěžovala.

Zprvu nebylo možné část nedílu oddělit a odejít z nedílu. Od 15.stol. se mohl člen rodiny oddělit, ale ztratil tím jakékoliv práva na ke zbytku majetku. V praxi to mohlo znamenat například to, že pokud rod zasáhla morová rána a celý vymřel, tak poslední žijící potomek (který dříve z nedílu odešel) neměl nárok na pozůstalý majetek.

Na majetek měl nárok pouze při prodeji, kdy měl jako dřívější člen předkupní právo.

Retrákt – pokud rodina nenabídla přednostnou koupi následoval retrákt. Jakási sankce.

Umělý nedíl = UNIO

Smluvní vztah, který mezi sebou uzavírali nepříbuzné subjekty

Stejně jako nedíl fungoval jako ochrana před královou odúmrtí

Konec nevolnictví…. 1781 Josef II.

Konec poddanství  1818 zákonem na náhradu končí feudalismus.

Alodifikace

1788 – odumřelá léna královská byla prodána jako normální alod

Alod = svobodný statek

1862 – rámcový říšský zákon č. 103/1862 ř.z.

1869 – zemské zákony v Čechách a na Moravě

Po ukončení feudalismu ještě lna existovala do 60 l. 19. stol., pak existence lén končí

AVGB – 1811 – vydán občanský zákoník, který obsahuje stále úpravu lenních vztahů. Trval až do poloviny 20.stol. Úprava týkající se lén byla později neplatná.