Funkce fotoaparátu

Funkce fotoaparátu

V tomto referátu se zaměřuji na funkční výbavu digitálního fotoaparátu. Co to vlastně funkční výbava je? Její položky nejsou tolik používány marketingovým oddělením jako údaj o počtu megapixelů, nebo násobku optického zoomu, ale jsou neméně důležité pro správný výběr. Každý uživatel upřednostňuje jiné věci, takže se může stát, že si někdo vybere fotoaparát podle kvality video sekvencí, ale někdo jiný na tuto položku nebude klást žádnou váhu. Proto tedy postupně rozebereme nejzajímavější věci, které se ve funkční výbavě vyskytují a jaké jsou jejich běžné vlastnosti.

Makro

Není náhodou, že makro (jak se populárně říká makrofotografii) je mezi fotografy velmi oblíbený námět. Je to způsobeno částečně tím, že makro zobrazuje svět tak, jak ho běžně nevidíme a díky tomu jsou fotky divácky velmi atraktivní. Makro je též k dispozici po celý rok. Stále je co fotografovat a objevovat - hmyz, květiny, trávy, mechy, kořeny ale i drobné předměty jako sirky, hodinky, elektroniku, koření atd. atd. Kreativitě se zkrátka meze nekladou.

-pod tímto symbolem nejčastěji naleznete u digitálního fotoaparátu funkci makrofotografie

Minimální zaostřovací vzdálenost fotoaparátu je u různých druhů různá. Při hledání materiálů jsem se setkal s  minimální zaostřovací vzdáleností okolo 50mm, ale i 90mm. Taktéž je to i u ohniskové vzdálenosti (50-300mm)

Ne vždy je honba za co největším měřítkem snímání žádoucí. Vše záleží samozřejmě na Vašem záměru a velikosti snímaného objektu. Čím větší je měřítko snímání, tím také narůstají problémy - klesá kvalita kresby objektivů (zejména stoupá chromatická vada, která rozostří snímky), klesá hloubka ostrosti a pro její udržení je třeba více clonit, vycházejí dlouhé expoziční časy a většinou se ostří ručně atd.

Z hlediska nalezení objektu v hledáčku, citlivosti na třes rukou a podobně je vhodnější kratší snímací vzdálenost. Z hlediska vyplašení snímaného objektu a stínění světla je lepší naopak delší vzdálenost. Co budete potřebovat tedy závisí na tom, co budete nejčastěji fotit.

Expoziční režimy
Zkratka PASM vychází z počátečních písmen čtyř základních expozičních režimů AE Program, Aperture prioriry, Shutter priority a Manual. P označuje režim automatické expozice, kdy fotoaparát nastavuje čas expozice a clonu, A je označení pro režim priority clony, kdy uživatel nastaví požadovanou clonu a fotoaparát dopočítá čas, S je označení pro opak předchozího, kdy uživatel nastaví čas a fotoaparát dopočítá clonu. M pak označuje manuální režim kde má uživatel plnou kontrolu nad nastavením expozičního času a clony. Poloautomatické režimy s prioritou času, nebo clony slouží jako kompromis mezi automatikou a manuálem v případě, kdy fotograf ví přesně jaký čas, nebo clonu potřebuje. Například při fotografování rychlých pohybů uživatel nastaví krátký čas, např. 1/1000s a na fotoaparátu nechá nastavení clony, které se může měnit podle míry osvětlení. Naopak nastavení dlouhého času je vhodné pokud chceme na fotografii daný pohyb promítnout, například světla automobilů v noci apod. Režim priority slouží k ovlivnění hloubky ostrosti, kdy s rostoucím clonovým číslem roste i hloubka ostrosti.

Fotoaparáty jsou většinou vybaveny i tzv. plně automatickým režimem, kde fotoaparát nastavuje veškeré parametry jako je čas, clona, citlivost, vyvážení bílé apod. V takových případech pak nelze nastavit korekci automatické expozice apod. Pro snadnější fotografování jsou současné digitální fotoaparáty vybaveny scénickými režimy (též označované jako kreativní), které v sobě mají uložené priority některých parametrů. Například v režimu sport je kladen důraz na krátký čas expozice,   v režimu portrét je pak většinou vypnuto, nebo sníženo doostřování a volí se malé clonové číslo proto, aby se dosáhlo rozostřeného pozadí. Režimy pláž, sníh, nebo západ slunce pak mají předdefinované vyvážení bílé pro správné podání barev. Ve scénických režimech jsou zpravidla nastaveny i ostřící oblasti a nelze je měnit. Je to tedy velmi užitečná pomůcka, ale za cenu určitých kompromisů.

Vyvážení bílé
U digitálních fotoaparátů je to velmi důležitý parametr, hned po času expozice, cloně   a citlivosti. Ovlivňuje barevné podání snímků, zejména pak bílé barvy, protože různé zdroje světla mají různou 'teplotu barev'. A jelikož fotografování je pouze zachytávání odraženého světla, je důležité vědět, jaké světlo na předměty dopadá. Může se pak velmi rychle stát, že při nastavení vyvážení bílé na žárovkové osvětlení budou snímky z prostředí které bylo osvětleno slunečním zářením modré atd. Proto mají fotoaparáty vždy možnost aktivace automatického vyvážení bílé a více, či méně předvoleb pro různé druhy osvětlení (slunce, zataženo, stín, žárovka, zářivka). V nejlepším případě mají i možnost manuálního měření vyvážení bílé, které se jednoduše provede pomocí čistě bílé, nebo středně šedé (18%) plochy. Tato možnost není přítomná u všech fotoaparátů, ale u přístrojů cca nad 15.000,- Kč se s ní zcela jistě setkáme. Fotoaparáty bez této možnosti jsou spíše ojedinělé. Jsou to funkce, které vám umožní zásah do vlastního vzhledu snímku bez znalostí ovládání clony a rychlosti závěrky. Úplný začátečník je začne používat ve chvíli, když nemá problém s tím, aby zapnul fotoaparát a našel spoušť.  V podstatě jen přístroji sdělíte, jaký typ scény hodláte snímat. Kreativní režimy jsou vyznačeny obrázky 'portrét', 'krajina', 'detail', 'sport', 'noční snímek' a co přístroj v jednotlivých režimech udělá?

Video sekvence
Profesionály zatracovaná a podle nich zbytečná záležitost je naopak u většiny uživatelů velmi oblíbená a možnost pořizování video sekvencí, většinou i se zvukem, je chápána jako velmi příjemná výhoda digitálního fotoaparátu. U drtivé většiny digitálních kompaktních fotoaparátů a EVF zrcadlovek se s možností natáčení video sekvence setkáme, ale DSLR přístroje to neumožňují. Pokud budeme chtít tuto funkci využívat je dobré si hlídat několik základních parametrů, mezi které patří: rozlišení sekvence (většinou max. 640x480 bodů, výjimky poskytují 800x600 bodů), frekvence snímání (většinou max. 30 snímků za sekundu, nejméně 10sn./s.), možnost ozvučení (většinou mono, ojediněle stereo a u levnějších modelů bez ozvučení) a délka nahrávání (max. do zaplnění karty, minimálně 10s.). Tyto parametry se mohou vyskytovat v různých kombinacích, takže například vysoké rozlišení bude mít nízkou frekvenci a naopak nižší rozlišení ji bude mít vyšší. Důležitá je také maximální délka záznamu, která bude v nejlepším omezená pouze kapacitou použité paměťové karty.
Kvalita video sekvencí z většiny fotoaparátů je vhodná pro zdokumentování nějaké situace, ale nelze počítat s příliš velkou kvalitou konkurující kamerám. Omezující je také slabá kvalita při horším osvětlení, kde si u některých modelů můžeme za cenu vysokého šumu nastavit větší citlivost. Co také snižuje kvalitu je frekvence snímání. Pro zachycení pohybů je vhodnější frekvence 30sn./s, kde již není pohyb příliš trhaný. Cenou za kvalitu je ale velikost výsledného souboru. V kvalitě 640x480 bodů s frekvencí 30sn./s uložíte na 512MB kartu něco mezi 10 a 15 minutami záznamu se zvukem. Konkrétní údaj záleží na přesném typu fotoaparátu, ale je zjevné, že fotoaparáty nejsou vhodné pro pořizování dlouhých záznamů.

Sekvenční snímání

Též nazývané jako sériové, kontinuální apod. Jedná se o záznam série fotografií v rychlém sledu za sebou. Opět je zde několik parametrů: rozlišení, frekvence a maximální počet snímků. Stejně jako   u video sekvencí se tyto parametry navzájem ovlivňují. V plné rozlišení zpravidla pořídíme max 10 snímků rychlostí okolo 2, nebo 3 snímků za sekundu. Pokud rezignujeme na požadavek vysokého rozlišení, tak některé přístroje umí vysokorychlostní série snímků v rozlišení např. 1280x960 rychlostí 10sn./s. Kromě klasického snímání, kdy se série ukládá od momentu stisku spouště, existují také režimy, kdy se uloží posledních X snímků, které byly pořízeny PŘED uvolněním spouště. Znamená to tedy, že můžeme držet spoušť jak dlouho chceme a až nastane kýžený zachyceníhodný okamžik, tak spoušť uvolníme a uloží se např. posledních 10 snímků. Vybrané modely disponují i sériovým snímáním, který uloží celou sérii do jednoho snímku.

Barevné filtry
Nyní se dostáváme k parametrům, které jsou již nahraditelné úpravou v počítači (v případě snímání do formátu RAW, je možné na počítači měnit i vyvážení bílé). Jedním z těchto parametrů jsou barevné filtry. Naprostá většina přístrojů má k dispozici fotografování v černobílém režimu. Dalším pak je takzvaný filtr sepia, který je zřejmě druhý nejoblíbenější, imitující staré fotografie s typicky žlutým nádechem. Na vybavenost těmito filtry nemusíme prakticky vůbec hledět, protože úprava v počítači je opravdu velmi jednoduchá.

Redukce šumu
Tento parametr někdy nenajdeme ani v manuálu, ani v menu přístroje. Někteří výrobci používají silné softwarové redukce digitálního šumu na vysokých citlivostech bez možnosti jejich vypnutí. Ojediněle nalezneme v manuálech časy expozice, při kterých se redukce aktivuje. Její účinky se mohou velmi lišit, od jemných zásahů až po velmi hrubé zásahy ovlivňující kresbu a detaily.

Kreativní (motivové) režimy

Jsou to funkce, které vám umožní zásah do vlastního vzhledu snímku bez znalostí ovládání clony   a rychlosti závěrky. Úplný začátečník je začne používat ve chvíli, když nemá problém s tím, aby zapnul fotoaparát a našel spoušť. V podstatě jen přístroji sdělíte, jaký typ scény hodláte snímat.EOS 300. Kreativní režimy jsou vyznačeny obrázky 'portrét', 'krajina', 'detail', 'sport', 'noční snímek' a co přístroj v jednotlivých režimech udělá?

Portrét

Tento fotografický žánr se zpravidla zpracovává tak, že na fotografii chceme zdůraznit nějaký objekt, např. právě lidskou tvář. Aby objekt vynikl a dojem nerušilo pozadí, nastavujeme tzv. malé clonové číslo. (Více níže v režimu 'priorita clony'). Tím dosáhneme malé hloubky ostrosti a na výsledném snímku bude ostrá jen oblast ve vzdálenosti, na kterou zaostříme. Popředí a pozadí bude rozostřené, tedy bez rušivých detailů a pozornost bude soustředěna právě na fotografovaný objekt. Moderní přístroje zpravidla vezmou ještě v úvahu použité ohnisko objektivu (tedy jak moc zoomujeme a jak moc si přiblížíme objekt). Čím delší ohniskovou vzdálenost použijeme, tím více vzniká nebezpečí roztřesení snímku. To znamená, že snímek nebude ostrý, protože přístrojem během focení pohybujeme. Tento fakt je kromě objektivu ještě závislý na hmotnosti fotoaparátu, síle a schopnostech fotografa, nebo např. použití objektivu s 'image stabilizerem'. Obecně se radí používat jako nejdelší bezpečný čas převrácenou hodnotu ohniskové vzdálenosti. Tedy se 100mm objektivem snímat časem 1/90s - 1/125s. Osobně jsem schopen s tímto objektivem pracovat v čase i 1/15s (i když si při focení jitý moc nejsem, ale někdy není zbytí) a slyšel jsem o fotografech, kteří zvládnou udržet i celou sekundu. Hranice svých schopností si musí najít každý sám. Ale to jsem až příliš odbočil.

V kreativních režimech se přístroje zpravidla snaží nastavit podle použitého ohniska takový poměr času

a clony, aby clona byla co nejoptimálněji otevřená a přitom čas byl dostatečně krátký na to, aby nedošlo k roztřesení snímku.

Krajina
V tomto režimu naopak požadujeme, aby bylo ostré zpravidla vše co na fotografii je. Tedy od balvany před fotografem, přes cestu ve středním plánu, až po vzdálené hory. Toho dosáhneme nastavením co nejmenší clony, tedy nejmenšího otvoru v objektivu. To znamená největšího clonového čísla (často se to plete). Clona f/5,6 je větší otvor než f/22 (písmenem 'f' se označuje právě velikost clony). A opět se přístroj snaží nastavit maximální clonu tak, aby nepřešel do kritických časů a snímek nebyl roztřesený.

Detail
Je režim velmi podobný 'portrétu'. Ale umožní vám přiblížit se k objektu na kratší vzdálenost a dosáhnout tak většího zvětšení. Uvedu-li konkrétní příklad: Digitální přístroj Canon A70 má nejkratší zaostřitelnou vzdálenost 35cm. Cokoliv bude k přístroji blíž bude rozmazané ať se snažíte sebevíc. Přepnutím na režim 'detail' (užívá se i termínu 'makro') se přestaví skupina čoček tak, že bude možno přiblížit aparát k objektu na vzdálenost 5cm. Objekt pak bude na snímku větší.

Sport
U sportovních, akčních respektive pohybových snímků budeme zpravidla 'zastavit čas' a zmrazit daný okamžik. To dosáhneme expozicí s krátkým časem, většinou 1/1000s a kratším. Nastavením přístroje do tohoto režimu způsobíme, že fotoaparát bude nastavovat co možná nejkratší čas, tak aby ještě k snímacímu médiu (film nebo čip) prošlo dost světla ke korektní expozici.

Noční snímek
Fotografovali jste na taneční zábavě? V mdlém světle lustrů bylo normálně vidět na konec sálu a na fotografiích jsou jen osoby v popředí na černém nebo tmavém pozadí. To způsobil blesk, který měl dost síly na to osvětlit právě ty osoby, ale už ne stoly, taneční parket a pípu za nimi. Režim nočního snímku použije blesk na osvětlení fotografované scény a k tomu přidá ještě nějaký ten čas, aby se řádně prokreslilo ještě pozadí. Většinou se ale neobejdete bez stativu.

Automatické režimy

V našem konkrétním případě je možné na fotoaparátu nastavit takové režimy dva. Jsou označené zeleným obdélníčkem a písmenem 'P'. Ta první možnost je automatika se vším všudy. Přepnete-li do automaticky ostřícího režimu i objektiv (má-li tu možnost), nemusíte se starat o nic víc než mačkání spouště. Zbytek si přístroj udělá sám. Zaostří, nastaví clonu, čas, vysune a nabije blesk (je-li potřeba) a sejme obrázek. U digitálů si dokonce sám zvolí jmenovitou citlivost (ISO). Naproti tomu režim 'P' pracuje rovněž automaticky, ale zachová si některá uživatelská nastavení. U EOS 300 je to např. nastavení blesku. Sám jej nevysune a pokud je vysunut ručně, použije jej vždy. U digitálů zpravidla nechá uživatelsky nastavené ISO. Konkrétní možnosti těchto režimů se liší podle přístroje a nezbude vám nic jiného než sáhnout po manuálu. (Víte že Češi jsou jedním z národů, který nejméně čte uživatelské příručky?) V každém případě po zakoupení přístroje, vložení baterií a přepnutím na plnou automatiku můžete začít fotit bez jakéhokoliv učení (ale upřímně - na fotkách to bude vidět) a manuál můžete číst až v čekárně doktora, ve vlaku, nebo před spaním. Seznamte se alespoň se zakládáním filmu ať neutrhnete dvířka nebo zámek.

Režim předvolby clony a času, manuální režim

K těmto režimům přejde každý, kdo se v krátké chvíli seznámil s režimy kreativními a myslí to s fotografováním vážně. Jedině pomocí právě těchto voleb máte kontrolu nad tím, jak bude fotka vypadat. V zásadě to funguje tak, že si nejprve vyberete, zda-li je pro váš záměr důležitý čas a zvolíte režim priority času (Tv), nebo naopak clona (Av) a přepnete na prioritu clony. Fotoaparát pak po namáčknutí spouště dopočítá druhý údaj a můžete exponovat.

Režim priority clony

Tímto režimem ovládáte velikost clony, tedy velikost otvoru, kterým prochází světlo na cestě k filmu (snímači). Podle použitého objektivu může mít hodnotu např. 1,0  1,2  1,4  1,8  2,5  2,8  3,5  4,0  4,5  5,6  6,7  8,0  9,5  11  13  16  19  22  27  32 . Čím větší je hodnota clony, tím větší je zaclonění objektivu = menší otvor a tedy méně světla, které stihne za stejný časový úsek projít optikou. A teď proč vlastně ručně volit velikost clony? Čím větší je zaclonění objektivu, tím větší 'hloubka ostrosti' dosáhneme. Jde o délku fotografovaného úseku, který se bude na fotografii jevit jako ostrý před a za objektem,na nějž jsme ostřili.

Závěr
Stručně popsání vlastnosti fotoaparátů by mělo zjednodušit a zefektivnit výběr fotoaparátu. Je potřeba zejména klást menší důraz na funkce, které lze dodělat ve specializovaných programech na počítači, jako je například redukce šumu, barevné filtry, digitální zoom, možnost interpolace, softwarová redukce červených očí, elektronický blesk atd. Náročnější fotografové by jistě měli sáhnout po fotoaparátu, který poskytuje všechny 4 základní expoziční režimy. Vyvážení bílé by mělo nabízet možnost manuálního měření. Parametry video sekvencí a sériového snímání již záleží čistě na osobních preferencích.

Čerpal jsem ze zdrojů na internetu(www.fotografovani.cz a www.kopy.cz/clanky/Expozicni

Rezimy