Výkresová dokumentace

1 Zobrazování obecně

Technické normy (jmenovitě ČSN ISO) definují zobrazení jako graficky vyjádřenou informaci zpracovanou za příslušné metody promítání nebo schématického znázornění. Promítací metodou je rozuměn soubor pravidel pro dvourozměrné zobrazení třírozměrného předmětu. Pokud se v technické praxi nepracuje se třírozměrným (3D) modelem zpracovaným počítačovou podporou je dvourozměrné zobrazení základním nosičem informací o tvaru technického předmětu.

V technické praxi se užívá řada promítacích metod. Jejich přehled je uveden v tabulce 3 -1.

Tab. 3-1

Pokračování tabulky 3-1

Tab. 3-1

Zobrazování na výkresech

Pro zobrazování na výkresech se přednostně užívá způsob pravoúhlého promítání a to:

metoda pravoúhlého promítání v 1. kvadrantu (metoda E)

metoda pravoúhlého promítání ve kvadrantu (metoda A)

Metody pravoúhlého promítání

Metoda E

Promítání touto metodou vychází z principu Mongeova promítání. Způsob vytváření jednotlivých průmětů je patrný z obr. 3-1. Ve sdružené průmětně vzniká šest základních průmětů (1 - pohled zepředu neboli hlavní pohled, 2 - pohled shora, 3 - pohled zleva, 4 - pohled zprava, 5 - pohled zdola, 6 - pohled zezadu). Zobrazovaný předmět se v hlavním pohledu umisťuje do průčelné polohy, tj. polohy, kdy rovinné stěny, popřípadě osy předmětu (nebo jejich většina) leží rovnoběžně s průmětnou nebo jsou na ni kolmé. Umístění ostatních pohledů vzhledem k hlavnímu pohledu je závazné. Nelze-li polohu umístění dodržet, lze kterýkoliv pohled vůči hlavnímu pohledu umístit na jiné než určené místo. Přitom je nutné tento pohled i směr pohledu označit určenou symbolikou (šipky, písmeno ze začátku velké abecedy) - obr. 3-2.

Obr. 3-1

Výkresy zpracované touto metodou mají být nad popisovým polem (nebo v popisovém poli) označeny jejím grafickým symbolem (obr. 3-3).

 

Obr. 3-2   Obr. 3-3

Metoda A

Tato metoda se v ČR běžně nepoužívá. Lze se s ní setkat na některé dokumentaci zpracované v zahraničí nebo dokumentaci zpracované na vyžádání zahraničního partnera. Princip zobrazení je patrný z obr. 3-4. Grafický symbol pro označení této metody je znázorněn na obr. 3-5.

Obr. 3-4  Obr. 3-5

Srovnání obou promítacích metod ukazují obr. 3-6 (metoda E) a obr.3-7 (metoda A).

Obr.3-6

Obr.3-7

2.2 Praktické užití metody E

Při kreslení výkresů touto metodou se dodržují tato základní pravidla:

1) Viditelné obrysy se kreslí souvislou tlustou čarou. Zakryté obrysy a hrany se kreslí tenkou čárkovanou čarou a to jen tehdy, je-li jejich zakreslení funkční (zmenšení počtu obrazů předmětu, zvýšení názornosti zobrazení, definování tvaru předmětu apod.).

2) Souměrnost předmětů (děr, zářezů apod.), zvláště rotačních, se v obrazu předmětu označuje osou, která se kreslí tenkou čerchovanou čarou a je přes obrys předmětu přetažena (pro formát , A3, A4 cca 3 až 5 mm) .

3) Zobrazení předmětu musí být jednoznačné, přehledné a musí umožnit doplnit zobrazení o další potřebné údaje jako jsou kóty, geometrické tolerance, značky drsnosti, atd. – viz dále.

4) Při grafickém definování předmětu se ze šesti základních pohledů použije pouze nezbytný počet pohledů, přičemž hlavní pohled se kreslí vždy. Počet použitých pohledů může být často redukován použitím dalších výrazových prostředků, které v kombinaci se základními pohledy zvyšují efektivnost grafického vyjádření. Jsou to:

a) zobrazení v pomocných pohledech (kap. 2.3)

b) zobrazení v řezech a průřezech (kap. 2.4)

c) zobrazení v rozvinutém pohledu (kap. 2.5)

d) zobrazení místního (částečného) pohledu (kap. 2.6)

e) přerušování obrazů a zobrazení detailu (podrobností) (kap. 2.7)

f) smluvní zobrazení (kap. 2.8)

2.3 Zobrazení v pomocných pohledech

Jde o průmět do pomocné průmětny. Užívá se tehdy, kdy prvky (které je nutno definovat) jsou v základním pohledu zkresleny. Obr. 3-8 představuje pomocný pohled umístěný ve směru promítání.
Obr. 3-9 je ukázkou pomocného pohledu umístěného mimo směr promítání (A) a pomocného pohledu pootočeného (B). Normou předepsané označování pomocných pohledů je patrné z obrázků.

Obr. 3-8

Obr. 3-9

2.4 Zobrazení v řezech a průřezech

Řez je obraz předmětu protnutého myšlenou řeznou rovinou (rovinami), který je pravoúhle promítnutý na rovinu rovnoběžnou s rovinou řezu. Přitom se zobrazují pouze části předmětu, které leží v rovině řezu a za ní. Zobrazení v řezu se uplatňuje především u těles s dutinami. Plocha řezu se šrafuje tenkými čarami (tabulka 3-2). Šrafy (obr. 3-10) mají sklon 45 ^o k obrysové hraně formátu výkresu (A) nebo základní hraně (ose) zobrazovaného předmětu (B). Jestliže by šrafy splývaly s obrysovou hranou, je dovolen  (C) sklon šraf 60 ^o (30 ^o). Šrafování velkých ploch lze provést jen u obrysových čar (D). Plochy řezů o šířce menší než 2 mm lze vyčernit (E).

Tab. 3-2

Obr. 3-10

Více přilehlých ploch řezu (řezy na výkresech sestavení) se odliší různým sklonem a hustotou šraf (obr. 3-11). Šrafy se na obrysových čarách ploch nesmí stýkat.

Obr. 3-11

Podle způsobu vedení řezné roviny (rovin) lze rozeznávat (obr. 3-12): přímý řez (A), lomený řez (B), stupňovitý řez (C), řez polovinou tělesa (poloviční řez) (D), rozvinutý řez (E) a částečný řez (F). Poloviční řez se používá u symetrických těles. Dovoluje jedním obrazem definovat vnější i vnitřní tvary tělesa. Rozvinutý řez se užívá u zakřivených předmětů. Stupňovitý řez může mít několik zlomů, které se označují krátkými úsečkami nebo i písmenným označením (obr. 3-13), je-li tělesem vedeno více řezů.

Obr. 3-12

Obraz řezu může být umístěn ve směru promítání nebo kdekoliv na výkrese, přičemž orientace obrazu řezu zůstane zachována. Řezná rovina i obraz řezu musí být označen tak, aby přiřazení obrazu řezu i roviny řezu včetně směru pohledu bylo jednoznačné. Možné varianty ukazuje tab. 3- Je-li řez umístěn mimo směr promítání nebo je-li na výkresu více řezů, musí být uplatněno úplné označení řezu. V případě, kdy poloha řezné roviny je zcela jednoznačná, řez je umístěn ve směru promítání (metoda E) a na výkrese je pouze jeden řez, lze od označení řezu i roviny zcela upustit. Poloviční a částečný řez se neoznačují.

Z obrazu řezu lze odvodit i další řezy (obr. 3-14; A-A podélný řez, B-B příčný stupňovitý řez). V podélném řezu se zásadně nekreslí rotační tělesa bez dutin. Přísluší-li více rovinám řezu shodný obraz řezu, označí se roviny shodně a obraz řezu se kreslí pouze jednou (obr. 3-15).

Tab. 3-3

Obr. 3-13

Průřez zobrazuje pouze část předmětu, která leží v myšlené řezné rovině. Tato rovina je vždy kolmá k ose předmětu. Pro šrafování průřezu platí stejná pravidla jako u řezů. Podle provedení se rozeznávají (obr. 3-16): samostatný průřez (A), sklopený průřez (B) a vysunutý průřez (C, D). Samostatný průřez se označuje podle stejných zásad jako řez. Ostatní průřezy se neoznačují; obrys sklopeného průřezu se kreslí tence; vysunutý průřez je vhodné se základním obrazem spojit osou (C).

Obr. 3-16

2.5 Zobrazení v rozvinutém pohledu

Užívá se zvláště u součástí, jejichž tvar vzniká ohýbáním. Pohled se umisťuje na libovolné místo vedle zobrazení součásti a označuje se značkou rozvinutí. Místa ohybu se vyznačí tenkou čerchovanou čarou se dvěma tečkami - (obr. 3-17).

Obr. 3-17

2.6 Zobrazení místního (částečného) pohledu

Představuje část pohledu na předmět (obr. 3-18). Je spojen s pohledem, ze kterého je odvozen osou. Není třeba dodržet zásady promítání metodou E. Použít ho lze při zachování jednoznačnosti zobrazení. Jeho užití umožňuje zefektivnit zobrazení (úspora jednoho pohledu).

Obr. 3-18

2.7 Přerušování obrazů a zobrazení detailu (podrobnosti)

Neutrpí-li jednoznačnost obrazů předmětu, lze (úspora času a plochy výkresu) kreslit obraz předmětu jako přerušený (obr. 3-19), přičemž se přerušení označí plnou nepravidelnou čarou (a,b) nebo přerušeným šrafováním (c). Obdobně lze kreslit i část obrazu předmětu (obr. 3-8). Vyžaduje-li to měřítko zobrazení, lze určitou část předmětu zobrazit jako vynesenou podrobnost (obr. 3-20). Způsob jejího zobrazení nemusí být shodný se základním obrazem (pohled - řez). Obraz podrobnosti i vynášená část na základním obrazu se musí označit (viz obrázek).

Obr. 3-19 Obr. 3-20

2.8 Smluvní zobrazení

Některé prvky a obrazy (vzhledem ke složitosti) se zobrazují zjednodušeně podle pravidel daných normou. Jde např. o zobrazení:

obrysů stejných, pravidelně se opakujících prvků (obr. 3-21 A, B, C), závitů (obr. 3-21 D).

souměrných předmětů (obr. 3-22, A - zobrazení polovinou obrazu, B - čtvrtinou obrazu),

Obr. 3-21

U rotačních částí lze sklápět roztečné kružnice (obr. 3-23) s cílem úspory dalšího pohledu. Rovinné plochy (zvláště na rotačních součástkách) se zdůrazňují úhlopříčkami (kreslenými tence) (obr. 3-24 A). Předměty z průhledných materiálů se zobrazují jako neprůhledné (obr. 3-24 B). Části předmětů umístěné za průhlednými prvky se vykreslují (obr. 3-24 C). Zaoblené průniky, které nemají funkční význam, se nekreslí (obr. 3-25 A). Je-li třeba (pro větší názornost) průniky a přechody zobrazit, kreslí se tenkou plnou čarou, která se svými konci nedotýká obrysu součásti (obr. 3-25 B). V obrazech, kde průmět skloněné roviny (plochy) nelze zobrazit dle skutečnosti, se kreslí pouze jedna čára, zobrazující užší plochu
(obr. 3-25 C). Předměty ze shodných prvků (svazky plechů, vinutí) se v pohledu zobrazí jako celek (obr. 3-25 D); v obrazu lze naznačit způsob uložení prvků krátkými (tence kreslenými) úsečkami (obr. 3-25 E). Rýhování, vroubkování a jiný tvarová úprava povrchu se označí zjednodušeně tenkými čarami, které mohou být jen na části povrchu (obr. 3-25 F). Směr průběhu vláken se označí značkou (obr. 3-25 G). Krajní polohy pohyblivých částí a sousedící předměty (pokud mají být zobrazeny) se kreslí podle (obr. 3-25 H).

Obr.3-22 Obr. 3-23

Obr. 3-24

Obr. 3-25

9 Názorné zobrazování

V některých zvláštních případech (má-li obraz předmětu dát názornou představu o jeho tvaru) lze v technické dokumentaci užít názorné zobrazování. Předmět se zobrazuje obvykle jedním průmětem v souřadném systému os x, y, z, přičemž vzájemný sklon os a měřítka zkracování průmětů ležících ve směru os je pro každou metodu stanovený normou. Nejčastěji užívané metody jsou technická izometrie (obr. 3-26), technická dimetrie (obr. 3-27) a kosoúhlá dimetrie
(obr. 3-28).

Obr. 3-26 

Obr. 3-27 Obr. 3-28