EVROPSKÁ RENESANČNÍ LITERATURA

EVROPSKÁ RENESANČNÍ LITERATURA

(14. - 16. st.)

- vzniká jako záležitost bohatých ve 14. st. ve Florencii - chtějí změnit životní styl - nechtějí už gotiku

- humanismus - důraz na člověka jako takového, a jeho život, zájem o soudobý život člověka na Zemi - žije

proto, aby byl a ne proto, aby se pořád jenom modlil

- renesance - návrat k antice, zájem o všestranný rozvoj člověka, návrat k antickým ideálům - vědění, život

- odmítají náboženství, rozvoj člověka, touha po kráse

- vznik knihtisku - kolem 1445 - prvotisky

ITÁLIE - vznik ve Florencii

Dante ALIGHIERY

- z Florencie, z drobné šlechty, ve 12-ti letech osiřel => vychováván příbuznými => jediné, co mu zbylo byla láska k Beatrice x bohatší, stala se jen jeho láskou

- díla na pomezí mezi gotikou a renesancí - psal o lásce k živé ženě, ne k ideálu + v „Božské komedii“ se ještě nedokáže odpoutat od duchovna - bojí se o svou duší x chce žít normálně, mít o sebe zájem

- 1300 změna politiky ve Florencii => nepřítel => odsouzen k doživotnímu vězení a k trestu smrti => snaha změnit rozsudek, aby se mohl vrátit domů x nepodařilo se mu to => umírá ve vyhnanství

- nový básnický styl dolce nuovo - kombinuje úvahovou a milostnou poezii - poezie ke konkrétní ženě => nemravná, milostná renesanční poezie

- dílo: „Božská komedie“ - rozsáhlá, alegorická báseň psaná v toskánštině

- hlavní postavou nám básník, který prochází světem, v lese ho následují 3 hříchy - šelmy => vstupují do podsvětí, provází ho Vergilius - básník, jdou do očistce - jak lidé trpí za hříchy, pak do ráje - provází ho Beatrice

- 3 části: Peklo, Očistec a Ráj

- nový žánr: duchovní epos - vychází z náboženských myšlenek, snaha se nad nimi zamýšlet (protináboženské)

- z gotiky: peklo, očistec, ráj x z renesance: hlavní hrdina autor, zájem o pozemský život

Giovanni BOCCACCIO

- jeho múzou Neapolská princezna Marie z Anjou - pobýval na jejich královském dvoře x nedostupná

- kritik šlechty jako společenské vrstvy => znepřáteleni

- dílo: „Dekameron“ - nový žánr: rámcová povídka - základní příběh, na který volně navazují další příběhy   formou novel

- díky moru ve Francii utíká 10 lidí z Florencie - žijí spolu na jednom statku 14 dní, 10 dní se večer scházejí, volí si krále (ten určí, kdo bude vyprávět příběh) => vloženo 100 novel - milostné náměty, humorné, zábavné

- novely na mezilidské vztahy, milostná témata

- inspirovali se další autoři

Francesco PETRARCHA

- syn notáře ve Florencii, otec vykázán pro přílišnou kritiku

- vystudoval práva, stal se duchovním, pracoval jako diplomat - snaha o sjednocení Itálie => korespondence s ostatními panovníky

- platonická láska Laura - byl duchovní => nemohl si ji vzít

- dílo: latinsky píše duchovní díla

- italsky: „Zpěvník“ - nejslavnější básnická sbírka s 2 námětovými okruhy

- milostná poezie: „Sonety pro Lauru“ - klasická renesanční milostná poezie - skutečná láska ke skutečné ženě

- psáno formou sonetů = dramatický a dialektický žánr lyrické poezie, 14 veršů - rozčleněny do 24 veršových a 23 veršových slok

- politická poezie: „Má Itálie“ - vlastenectví, požadavek sjednocení Itálie

FRANCIE

Francois Villon (1431 - 1463) - nejvýznamnější autor, zvláštní svým stylem a tvorbou

- z chudé rodiny, staral se o něho opat kláštera Gionne de Villone, studoval v Paříži na Sorboně x chová se stylem víno, ženy, zpěv => v opilosti v souboji zabil přítele => utíká x po návratu se chová ještě hůř => do vězení, má být popraven x díky přímluvě opata pouze doživotní vyhnanství => na venkov

- nový styl: Villonská balada - lyrická báseň, 4 sloky, první 3 mají 7 - 12 veršů, poslední je poslání a má 4-5 veršů

- verš, kterým je uzavřeno poslání se jako refrén opakuje v závěru každé sloky

- dílo: „Velká závěť“, „Malá závěť“ - o soudobém stavu francouzské společnosti, zabývá se majetkovými poměry + tím, jak žil - nechtěl by to změnit

- parodicky se loučí se životem, který žil, s přáteli, když mu je trest smrti změněn na vyhnanství

- otevřený, vyjadřuje se věcně

François RABELAIS

- vstoupil do františkánského řádu => mnich, duchovní x miloval život, chtěl žít v materiálním dostatku, všímal si problémů ve společnosti

- vystudoval medicínu, sám se věnoval anatomii, botanice, řečtině a historii

- „Gargantua a Pantagruel“ - osud rodiny obrů, kteří vládnou lidem

- vznikl z pověsti, původně 2 samostatné díly

- 1. díl: životopis krále obra, vzdělávání, dobrodružství, hrdinské činy

- 2. díl: život jeho syna - narození, dětství, přátelství - spřátelil se s člověkem x kritičtější, satiričtější - proti církvi, královskému dvoru

- satira na francouzskou společnost - školství, vzdělanci - Sorbona je jen skupina lidí, kteří trvají na starých názorech, výstižná satira církve - odkladiště nepotřebných, kritika řeholí, nesvobod

- vyjadřuje se humorně, satiricky - snaha dávat podobu napravení společnosti - jak by to mělo být

Michel De MONTAIGNE

- vystudoval práva, živil se jako státní úředník - vzdělaný, tolerantní člověk, po Bartolomějské noci odchází

- eseje - rozsáhlé, kritické, literární dílo, na pomezí mezi úvahou a popisem, glosuje určité události, zaobírá se jimi, říká, jak by je řešil

- na společenská nebo filosofická témata

- náměty: láska, přátelství, mravnost, vztahy mezi lidmi - ovlivněno stoickou filosofií - sebevražda je možný odchod ze života, dbá na právo, věří v státní systém, v právo

- 1572 po Bartolomějské noci kritické eseje na panovníka a na vládu - zneužívání moci, náboženský fanatismus, netolerantnost - nabádá k náboženské toleranci

ŠPANĚLSKO

- hlavně drama a román

- kolektivní drama - hlavním hrdinou skupina lidí, hlavním námětem otázka spravedlnosti

- soudržnost kolektivu lidí se stejným zájmem, boj za spravedlnost

Lope de VEGA

- od 5 let skládá básně, od 13 let píše divadelní hry - vystudoval svobodná umění a teologii x stal se vojákem, vstoupil do služeb Vévody z Albi => nájemným žoldnéřem => cestuje po Evropě => žijící legendou

- rytířské hry (hry pláště a dýky): hlavním hrdinou šlechtic, jde o jeho čest

- spletitý děj, hodně postav - hrdina hájí čest se zbraní v ruce

- kolektivní drama: „Ovčí pramen“ - svobodná vesnice s konturem (správce), který zneužívá svá práva - okrádá obyvatelstvo, zneužívá ženy => vesnice žádá o jeho výměnu x nepomáhá to => zavraždí kontura => král tam posílá soudce - celá vesnice (300 lidí) postavena před soud

Tirso De MOCINA

- hry pláště a dýky - ze šlechtického prostředí - jde o čest x ve hrách ukazuje i nadutost a hloupost lidí ze šlechtických vrstev

- nový literární typ Dona Juana

- „Sevillský soudce a kamenný host“ - Don Juan svádí ženy, 4 najednou x když má převzít odpovědnost, uteče x jednou přistižen otcem (konturem) - on ho zabije => na venkov, pak se vrací x protože je z vysoce postavené rodiny, není potrestán - chce ukázat, jakou má moc => z konturova náhrobku odnesl sochu a dal ji na svůj večírek => socha ožije a zabije ho => boží trest ho zabil

- notorický muž z vyšší společnosti - nehledá cit, ale uspokojení

Miguel De Cervantes y SAAVEDRA

- z chudé šlechtické rodiny => musí pracovat - vystudoval literaturu na univerzitách ve Španělsku, potom do

armády => 1571 bitva u Lapanta - zraněn => ochrnula mu levá ruka, při návratu do Španělska zajat, 3 roky

vězněn Africkými piráty, pak prodána jako křesťanský otrok, 1580 vykoupen, zpět do Španělska => jako

odměna úřad -zásobovač v armádě, poté výběrčí daní x soucit s lidmi => zkonfiskoval církevní obilí a dal je

obyčejným lidem => do vězení

- snaží se psát, aby měl peníze na dluhy x nestačí to => zemřel jako chudý, neznámý člověk v Madridu

- básně odráží vývoj vztahu autora ke Španělsku

- drama: historická nebo soudobá témata, nebo frašky

- román: „Důmyslný rytíř don Quiote de la Mancha“ - snaha ukázat na chyby španělské společnosti - lidi by se měli vrátit ke starým hodnotám

- hlavní hrdina Don Quiote - venkovský šlechtic, rád čte rytířské romány => chce vykonat hrdinský čin a podpořit upadající slávu španělské šlechty x zkreslená představa o realitě

- vysní si princeznu Dulcineu, jeho soused Sanca Panca se k němu přidá, dělá mu sluhu

- najde svou Dulcineu x venkovská dívka => žádné vychování

- v 2. díle hledá své království - nějaký ostrov, dá ho svému sluhovi => stává se vládcem x nakonec vyhnáni => domů, uvědomuje si, že byl všem pro smích => zapálí knihovnu a umírá vyčerpáním

- pikareskní román = šibalský román - kritizovány problémy společnosti - morální, nebo žebříčky hodnot - vystupuje šibal - snaha přivést lidi k zamyšlení se

- skládá se z jednotlivých příběhů, které jsou psány různým stylem - dobrodružná vyprávění, parodie rytířské romány

- mravoučné dílo: snaha ukázat správnou věc

ANGLIE - v Alžbětínské době - za vlády Alžběty I.

Geoffrey CHAUCER

- z bohaté obchodnické rodiny, nejdříve se živí jako sluha, pak vstupuje do armády - bojuje s Francií, po návratu práce na královském dvoře jako úředník, diplomat => do Itálie - seznámil se s Boccaciem a Petrarchou

- zamiloval se do vévodkyně z Blanche => platonická láska

- dílo: „Cantenburské povídky“ - rámcová povídka - nechal se inspirovat Boccaccovým Dekameronem

- na základní děj navazuje 24 povídek

- setkání 30 poutníků z různých společenských. vrstev v hostinci v Southwarku - jsou tam šlechtici, inteligence, duchovní, obecný lid - měšťané, kupci, posluhovači, oráč

- vydávají se na pouť k hrobu světce Thomase Becketa, vypráví si povídky - každý řekne dvě povídky po cestě tam, a dvě povídky po cestě nazpátek

- 24 veršovaných povídek s různou formou => nedokončeno

- šlechtici vyprávějí povídky na historické a mytologické náměty, inteligence píše o morálce a těžkosti svého povolání, duchovní o víře, poutníci povídky o vztazích mezi lidmi, o špatných lidských vlastnostech

- různý přístup k chápání anglické společnosti + různé formy žánru a vyjadřování

Christhopher MARLOW

- zakladatel anglického Alžbětínského divadla - vymyslel styl, snaha reformovat anglické divadlo do vyšší úrovně   - inspiruje se antikou - společenské náměty, snaha, aby divadlo bylo bližší realitě

- oválný tvar divadla, okolo místo pro stojící, ochozy

- nejtalentovanější dramatik, vystudoval vysokou školu - měl být špiónem Alžběty ve Francii a ve Skotsku x chtěl odejít => zabit

-napsal 4 divadelní hry, po jeho smrti se najednou objevuje William Shakespeare

William SHAKESPEARE

- narodil se ve Stradfordu na Avonou - jeho otec byl starostou a živnostníkem

- vystudoval střední školu, živil se jako učitel, 1582 se oženil s Annou Hathawayovou - měli 3 děti

- 1585 - 1590 - do Londýna, stal se hercem a dramatikem, 1592 se proslavil, obecně známým a uznávaným   hercem a dramatikem Alžběty II.

- 1599 majitelem divadla The Globe - musí být pod záštitou lorda Chamberleina

- dvorním divadelníkem Alžběty - píše pro dvůr, pro měšťanstvo a šlechtu

- považován za nejlepšího renesančního dramatika

- v jeho hrách vystupují lidé ve stejné rovině jako šlechta, neuznává její nadřazenost, prosazuje rovnost

- jazykově dokonalý, většina her na morální otázky => velmi oblíbený, v každé hře vášně, láska, špatný člověk x nebere lidi černobíle, odmítá předsudky a fanatismus

- dílo: 1. OBDOBÍ do 1600: historické hry: „Jindřich IV.“, „Jindřich V.“, „Jindřich VI.“

- k válce růží: „Král Jan“, „Richard III.“

- „Romeo a Julie“ - tragédie, umět básničku

- Shakesearovské drama - neuznává princip tří jednot, velké množství postav, děj na několika místech + odmítá oddělovat tragično a komično - šlechta - tragicky, služky - komicky

- dokonalé vyjadřování - inspiroval se řeckou , antickou tragédií, mísení vysokého a nízkého stylu

- základní téma: láska, hlavní postavy se cítí jako vyhnanci, nikoho nezajímá, co cítí => musí umřít

- komedie: „Sen noci svatojánské“, „Večer Tříkrálový“, „Veselé paničky Winsdorské“, „Zkrocení zlé ženy“, „Kupec Benátský“

2. OBDOBÍ: 1600 - 1608 - vrcholné období jeho tvorby, všechno tragédie

- antický námět: „Julius Caesar“, „Antonius a Kleopatra“

- společenské hry: „Hamlet“, „Král Lear“, „Othello“, „Mackbeth“

3. OBDOBÍ: 1608 - 1613: pohádkové hry - obsahují romantické prvky

- „Zimní pohádka“, „Bouře“, „Perikles“, „Cymbelin“, „Jindřich VIII.“

- „Sonety“ - komentář k vlastnímu životu a k vývoji anglické společnosti

- soubor básní, které psal průběžně, převážně milostné, komentuje pocity

- tajuplné => dvojsmyslné, nemravné => velmi slavné